O hrací dece a šicí vášni

Šití je docela drahý a náročný koníček. Obzvlášť v posledním roce u mne nabral gigantických rozměrů. A tak mne každou chvíli něco uchvátí, nějaká látka, nápad a tak ušiju v takovém záchvatu i něco, co vlastně vůbec nepotřebuju. Ale když ono je to tak pěkné! Třeba jako tahle hrací deka.

Tuhle látku jsem viděla na podzim v obchodě. A prostě jsem jí tam nemohla nechat. Nápad byl jasný - podložit něčím teplým a vytvořit hrací deku, vespod je příjemný flís na zateplení a rozměr tak akorát 110x85..... Jenže teď co s ní. Žížalák už jednu má.

A takhle se mi nakupilo ještě více pokladů, takže případným zájemcům dávám k dispozici zde. Jen namátkou sedací vak, autíčkodráha, obal na lahev...  Vlastně jsem to šila pro sebe, když už se s tím matlám, tak jsem ušila víc kousků "co kdyby se náhodou hodily". A kolikrát se velmi hodí, když honem potřebuju dárek nebo tak.

A jak je to s tím mým šitím? No šiju už dlouho. Tak posledních 10 let, jenže na to nebylo moc času a ani ta správná motivace. Ta přišla až se Žížalákem. A taky jsem měla pocit, že něco doma musím tvořit, abych nezblbla.

Takže výsledek mého asi ročního aktivního šití jsou dva nové šicí stroje, skříně narvané látkama (co kdyby se  náhodou na něco hodily) a taky obrovská bedna všelijakých nití, gumiček, stužek, knoflíků a dalších nezbytností k šití. A zapomněla jsem na to nejdůležitější: obrovsky dlouhý šicí seznam, který ať šiju jakkoliv rychle neubývá, ale naopak stále bobtná a bobtná novými nápady. Což je daleko lepší, než naopak. Priorita se také mění. Zejména podle toho, z čeho Žížalák aktuálně vyrostl, jak se mění počasí a taky s čím si nejvíc hraje.