10. prosince 2013

sonda do života s dvojčaty

Žížalák se nějak špatně vyspal. A nejen on.  Hned ráno ztropil scénu, že jeho domeček pod stolem nemá okno a deku jsem tam dala ale úplně špatně. Hrát si nechce, jen ječí. Přendavám deku, přidávám dvě další, ale pořád to není ono. Stále jekot. 


Doráží poslila a já honem dokrmuju dvojčata a chystám se ven. Vypadá to, že budou spát. Pošta včera opět nedoručila balík (přesto, že došla sms, že doručují a celý den jsme byli doma).  A já ty látky nutně potřebuju, Žížalák stále ječí. Napřed, že chce ven, pak že nechce ven. Nakonec jde se mnou. Přede dveřmi další řev. Dovolila jsem si přivolat výtah. Musím nechat zavřít dveře a on ho znovu přivolá. Dvojčata vypadala, že budou spát, evidentně nespí, je to slyšet až na chodbu. Zbaběle prchám. Aspoň hodinka klidu jen s jedním dítětem. Pochůzky po krámech a poště celkem bez úhony. Využívám toho, že jsem bez velkého kočáru. Do půlky obchůdků vůbec nemám šanci vjet, ale s 3 leťákem s sebou to nějak postrádá kouzlo   (ne, nesahej na to, ne, to opravdu kupovat nebudeme, ne, nepůjdeš na autíčko, ne, nemůžeme jet tramvají, jede až za dlouho, pojedeme autobusem...). Každopádně uloveny dva dary a 5 balíků křupek pro dvojčata.
Přicházím domů. Babička prchá hlídat další vnouče. Dožaduje se rozpečené křupavé houstičky, pohrdne koláčem i obyčejným rohlíkem.
Dvojčata mají opět hlad. A já taky. Rychle vařím oběd. S Žížaláčkem se najíme a jdu na dvojčata.
 Jednoho do lehátka, druhého do lehátka. Koblížek: bbbbbbb uáááááá  Myšička vysokým ječákem ííííííííííííí­íííííííííííííí Žížalák mámo pojď koukat na vláček pojď pojď. Snažím se nakojit Myšičku, většinou přestane řvát. Nefunguje to, ani si nesosne ííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííí  Druhou rukou krmím Koblížka lžičkou bbbbb no asi trochu sní bbbbb ale ta rýže teda asi ne uááááááááááááááááááááááááááááááááááá. Posazuju Myšičku na klín. Jedna lžička tomu, druhá tomu. ííííííííííííííííííííííííííííí uáááááááááááááááááááááá občas napít. Mámo pojď koukat na vláček. Jídlo lítá všude. Oceňuju nepromokavé bryndáky, jsou totálně zlití, ale aspoň si ty lahvičky za ouška drží sami. 

Do toho zprávy v televizi, ze kterých jsem pochopitelně neslyšela ani slovo. Od jisté doby oceňuju to, že filmy opakují druhý den nebo o víkendu, vždycky chytnu jinou část…
nakojit, přebalit, nakojit, přebalit, vylít nočník, dolít lahev s pitím
Luxuju pokoj, dojídám oběd.
Žížalák si vzal rohlík,  vyluxovaný pokoj vzal za své.
Není mu dobře, chvíli leží, kouká na krtka. Myšička prchla pod stůl, Koblížek usnul. Mám chvíli klid. 
Myšička roztahala všechny bryndáky a směje se u toho. Koblížek se vzbudil, Žížalák odmítá spát.
Myšička řve, přesunula jsem jí k bedně s hračkama. Ticho. Koblížek řve. Vrazila jsem mu dudlíka a mám ho na klíně. Žížalák  má průjem…

7 komentářů:

  1. Drsnéééééééééééé! Když děti mají svůj den, je to o nervy, co?

    OdpovědětVymazat
  2. ten začátek mi připomíná každodenní situaci u nás, hlavně ten výtah, pak otvírání dveří v tramvaji nebo telefonování babičkám nebo tátovi - to vždycky huláká "ty mačkat ne, já mačkat" (on musí vždy ukončit hovor :-D )

    OdpovědětVymazat
  3. To znám. (dvojčata 16 měsíců, + kluk 3 roky, + holka 4,25 roků) Díky za reportáž. Ať se daří!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. tak to je ještě větší mazec jak u nás.

      Vymazat
    2. No jednou u nás zvonil nezvaný host. Cestou ke dveřím jsem přemýšlela, co že té paní ze sociálky asi řeknu. "Nám taky nejde ČT1". Uf, dobrý, byla to jen sousedka. Jj, taky mazec :)

      Vymazat
  4. ufff díky já mám čtyřměsíčního broučka, a 2,75 holčičku. ani nemusím mít dvojčata a dokážu si to představit, když malá brečí, že v umyvadle se dělá z mýdla pěna tak toho mám taky dost.........

    OdpovědětVymazat

Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.